Kouřovod a napojení kamen: jak sestavit kouřovod, aby netekl

Spalinová cesta je celá trasa, po které spaliny opustí spotřebič a odejdou nad střechu. Skládá se ze tří dílů: kouřovod od spotřebiče ke komínu, samotný komín a jeho ústí. Kouřovody bývají to nejkratší a zároveň to nejčastěji odbyté. Komín postaví kominík, kamna postaví kamnář a kouřovod mezi tím nasadí ten, kdo přijde poslední.

Kouřovod začíná u hrdla spotřebiče a končí u sopouchu, tedy u otvoru v komíně, kterým se do něj vstupuje. Jde o vodivou část, kde se dá udělat chyba, která se pak projeví v místnosti, ne na střeše. Když někdo hlásí, že je doma cítit kouř, kontrolujeme kouřovod dřív než komín.

Kouřovod se nesmí schovat do zdi ani do sádrokartonu. Musí zůstat po celé délce přístupný ke kontrole a čištění. Když je delší, patří na něj čisticí otvor. To samé platí pro komínová dvířka na komíně: musí být přístupná, ne zastavěná botníkem.

První pravidlo: kouřovod musí ke komínu celou dobu stoupat. Spaliny mají vztlak, chtějí nahoru a jakýkoli klesající úsek proti nim pracuje. Doporučené stoupání je zhruba pět až deset procent, tedy pár centimetrů na metr. Vodorovný kus je hraniční, klesající kus je chyba. V klesajícím úseku se hromadí kondenzát a při rozdělávání se tam usadí studený vzduch, který kamnům brání nahoru.

Druhé pravidlo, na kterém padne většina svépomocných montáží: díly se nasazují hrdlem po směru proudění spalin. Užší konec dílu jde dovnitř dílu následujícího, takže spaliny nikde nenarazí na hranu a hlavně kondenzát, který po vnitřní stěně steče dolů, zůstane uvnitř trubky a doteče až do kamen. Když se díl nasadí obráceně, kondenzát vyteče spojem ven a začne stékat po plášti. Poznáte to podle černých mokrých potůčků na kolenu a podle skvrny na podlaze pod kouřovodem.

Třetí věc je délka a kolena. Čím delší kouřovod a čím víc ohybů, tím větší odpor a horší tah. Držíme se toho, že kouřovod má být co nejkratší, prakticky do dvou metrů, a s co nejmenším počtem kolen. Dvě kolena jsou běžný strop, každé další stojí tah. Když už koleno být musí, lepší je koleno 45° než dvě pravoúhlá.

A poslední: kouřovod se do komína zavádí tak, aby nezasahoval do průduchu. Konec trubky nesmí trčet dovnitř a zužovat komín, jinak se o něj kouř zachytává a v sopouchu se hromadí saze.

Napojení kouřovodu do komína je místo, kde se nejčastěji šetří a kde se to nejvíc nevyplatí. Kouřovod nevstupuje do holého zdiva, ale do zděře, tedy do trubkového dílu zazděného v sopouchu. Zděř drží kouřovod, těsní ho vůči zdivu a dovoluje ho vytáhnout při čištění, aniž by se musel vysekat. Jak se sopouch dělá a jaká zděř kam patří, jsme sepsali zvlášť v radě sopouch a zděř do komína.

U napojení kouřovodu na komín s nerezovou vložkou je to jinak: zděř nahrazuje T-kus vložky a kouřovod se nasazuje přímo do jeho hrdla nebo přes redukci stejného průměru. Otvor ve zdivu kolem T-kusu se pak jen zaplní a začistí, nic se do něj nemaže natvrdo, protože vložka se teplem roztahuje.

Průměr kouřovodu se určuje podle hrdla kamen nebo kotle. Nejspolehlivější je podívat se do návodu ke spotřebiči, kde je uvedený v milimetrech. Když návod nemáte, změřte hrdlo posuvným nebo svinovacím metrem napříč přes střed. Pokud se k hrdlu dostanete jen obvodem, obmotejte ho krejčovským metrem a číslo vydělte 3,14. Výsledek porovnejte s řadou, ve které se kouřovody prodávají: 120, 130, 150, 160, 180 a 200 mm. Rozdíl pár milimetrů je dán tím, jestli měříte vnější, nebo vnitřní stranu hrdla.

Maximální délka kouřovodu nemá jedno číslo pro všechny, protože záleží na tahu komína a odporu celé trasy. V praxi se držíme do dvou metrů a nejvýš dvou kolen, u delší trasy už počítáme tah a řešíme, jestli nejde spotřebič posunout blíž ke komínu. Délka kouřovodu do komína navíc nekončí u zdi: hrdlo se zasouvá jen do zděře nebo T-kusu, ne dál do průduchu.

• Kouřovod vstupuje do zděře nebo do T-kusu vložky, nikdy do holého zdiva
• Průměr podle hrdla spotřebiče, po cestě se nesmí zmenšit
• Celá trasa stoupá ke komínu, bez vodorovných a klesajících kusů
• Do dvou metrů a nejvýš dvě kolena, delší trasa chce výpočet tahu

Průměr kouřovodu se řídí hrdlem spotřebiče, ne tím, co je na skladě. Krbová kamna mají typicky hrdlo 120, 130, 150 nebo 180 mm, kotle na tuhá paliva bývají výš. Průměr se od kamen ke komínu nikdy nesmí zmenšit. Redukce z 150 na 130 mm, protože se to lépe hodilo do sopouchu, je jistá cesta k tomu, že kamna budou kouřit do místnosti a nepůjdou pořádně rozdělat.

Rozšířit se průměr smí, ale má to smysl jen na vstupu do komína, ne uprostřed trasy. Skokové rozšíření a hned zase zúžení dělá vír a zpomaluje spaliny přesně tam, kde nemají chladnout.

Materiálově se nejčastěji potkáváme se smaltovaným ocelovým kouřovodem a s nerezem. Smalt je levnější, hezky drží barvu a k obývacím kamnům se hodí vzhledem. Nerez snese víc a nevadí mu vlhko, používá se hlavně v kotelnách a všude tam, kde je kouřovod delší nebo vede chladným prostorem. Tloušťka plechu má být taková, aby se trubka nedeformovala při čištění, u kouřovodů pro tuhá paliva se běžně pohybuje kolem 1,5 až 2 mm. Tenký plech ze stavebnin nevydrží ani dvě sezóny.

Škrticí klapka v kouřovodu slouží k tomu, aby se dal přiškrtit tah u komína, který táhne příliš. To není teoretický problém: u vysokých komínů v činžácích nebo u komína na strmé střeše dokáže tah hnát kamna tak, že se dřevo spálí za hodinu a teplo odejde nahoru. Klapka umí trasu přiškrtit a hoření zklidnit.

Klapka ale nesmí uzavřít průřez úplně. Vždycky v ní zůstává průchod, aby se do místnosti nedal zavřít oxid uhelnatý. Pokud v kouřovodu najdeme klapku, která zavírá naplno, měníme ji. Stejně tak nedává smysl klapka tam, kde je tah slabý: tam se problém neřeší škrcením, ale komínem.

Komínová dvířka jsou samostatná kapitola. Slouží ke kontrole a k vybírání sazí a musí těsnit. Netěsná dvířka ve sklepě dokážou stáhnout tah tak, že kamna v obýváku o dvě patra výš nejdou rozdělat, protože komín si bere vzduch nejkratší cestou. Když ke starým dvířkám nejde sehnat těsnění nebo je zkroucený rám, vyplatí se je vyměnit, nikoli je přelepit páskou.

Spoje kouřovodu se těsní žáruvzdorným tmelem, obvykle černým nebo šedým, s deklarovanou odolností v řádu stovek stupňů. U vsuvných spojů se používá i těsnicí šňůra ze skelných vláken, která se do drážky vloží a spoj se stáhne. Napojení do komína se dotěsňuje žáruvzdorným tmelem nebo maltou, u nerezových systémů pak dodávanou manžetou.

Běžný sanitární silikon do kouřovodu nepatří. Vydrží kolem 200 °C, spaliny z krbových kamen jdou výš, silikon zuhelnatí, popraská a odpadne. Nejenže spoj přestane těsnit, ale ještě se z něj při zahřátí kouří a smrdí. Stejně tak nefunguje hliníková páska, sádra ani montážní pěna.

Kolem prostupu do komína se často objeví rozeklaná omítka. Není to kosmetika: prasklinami do sopouchu proudí falešný vzduch, který ochlazuje spaliny a bere tah. Prostup patří pořádně zazdít a začistit. Když otvor kvůli napojení otevřeme, zavíráme ho po sobě sami: zednické dodělávky jsou součástí naší práce.

Prostup kouřovodu zdí je místo, kde trubka od kamen prochází stěnou do komína. Utěsnění kouřovodu ve zdi má dvě části: spoj trubky se utěsní žáruvzdorným tmelem, šňůrou nebo manžetou a otvor kolem se zazdí a začistí.

Montážní pěna kolem kouřovodu nefunguje, tak ji do prostupu nedávejte. U dřevěné stěny se prostup dělá podle podkladů k použitému systému, o odstupech od hořlavin píšeme níže.

• Do zděře v komíně: žáruvzdorný tmel nebo malta, otvor kolem se zazdí a začistí
• Do T-kusu nerezové vložky: dodávaná manžeta, otvor kolem jen zaplnit a začistit
• Přes dřevěnou stěnu: předepsaná izolace a ochranný rám

Kouřovod se za provozu zahřeje na několik set stupňů a všechno hořlavé kolem něj musí mít odstup. U nesystémových kouřovodů se běžně počítá s odstupem kolem 400 mm od hořlavé konstrukce, pokud výrobce nepředepíše jinak. Systémové izolované kouřovody mají odstup uvedený na štítku a bývá menší.

V praxi to znamená, že dřevěný obklad stěny za kamny, palubkový podhled nad kouřovodem nebo trám v rohu jsou body, které se měří, ne odhadují. Pokud odstup nevychází, řeší se to buď nehořlavým obkladem s větranou mezerou, nebo tepelným štítem, nebo se prostě přesune kouřovod.

U dřevostaveb je tohle nejcitlivější místo celé instalace. Nosná konstrukce je hořlavá po celé ploše a prostup stěnou ke komínu se musí udělat s předepsanou izolací a s ochranným rámem. Prostrčit trubku otvorem a zapěnit ji je vážná chyba, i když to prvních pár sezón vypadá dobře. Na dřevostavbách proto vždycky žádáme podklady k použitému systému a děláme prostup podle nich.

Většina oprav, ke kterým jezdíme, nejsou havárie. Jsou to drobnosti, které někdo udělal narychlo a které se projeví až v listopadu, když se poprvé zatopí. Tady je seznam toho, co potkáváme nejčastěji.

U napojení se pak liší, co je za spotřebičem. Krbová kamna a kotel na tuhá paliva jedou v podtlaku a kouřovod se dělá z plechu tak, jak je popsané výše. Kondenzační kotel je jiný svět: pracuje v přetlaku, spaliny má chladné a vlhké a kouřovod kondenzačního kotle se řeší jinými materiály a jinými pravidly.

• Díly nasazené obráceně, takže kondenzát teče po vnějším plášti do místnosti
• Klesající nebo dlouhý vodorovný úsek před vstupem do komína
• Zúžený průměr proti hrdlu kamen, nejčastěji redukce ze 150 na 130 mm
• Tři a víc kolen na dvou metrech trasy, kamna pak nejdou rozdělat
• Trubka zaražená hluboko do průduchu, kde zužuje komín a chytá saze
• Spoje slepené sanitárním silikonem nebo hliníkovou páskou
• Netěsná nebo zastavěná komínová dvířka ve sklepě, která berou tah
• Dřevěný obklad nebo palubkový podhled pár centimetrů od horké trubky

Kouřovod ke kondenzačnímu kotli se řídí jinými pravidly, protože jde o přetlakový a mokrý provoz. To řešíme samostatně v článku o komínu pro kondenzační kotel.