Komín pro kondenzační kotel a odkouření | KS Kominíci

Cihlový komín v pražském činžáku i na chalupě na Benešovsku byl stavěný na spaliny o teplotě 150 až 250 °C. Takhle horký kouř stoupal sám, průduch po cestě vysušil a vlhkost odnesl nad hřeben. Kondenzační kotel dělá pravý opak: odebírá ze spalin teplo tak dlouho, dokud vodní pára nezkondenzuje, a do komína posílá spaliny o teplotě zhruba 40 až 60 °C. Právě z toho má svou účinnost a právě proto mu starý průduch nestačí.

Chladné spaliny nemají vztlak. V širokém zděném průduchu se plazí vzhůru a cestou chladnou ještě víc, takže voda se sráží přímo na stěnách. Cihla ji nasaje a odvede do okolního zdiva. V zimě voda ve zdivu zmrzne a rozpojí spáry. Ke kondenzátu se navíc váže síra a dusík ze spalin, takže do zdiva netáhne čistá voda, ale mírně kyselý roztok, kterému nevadí ani vápenná malta, ani omítka.

Poznáte to dřív, než se začne drolit komínová hlava. V bytových domech chodíme nejčastěji k mapám na zdi v bytě nad kotelnou nebo o patro výš u komínového tělesa. Objeví se vlhký flek, bílé výkvěty solí, omítka se odchlipuje a je cítit sazený zápach. Majitel maluje potřetí za dva roky a neví proč. Přitom je to jen komín, který odvádí něco, na co postavený nebyl.

Starý atmosférický kotel pracoval v podtlaku. Tah si dělal komín sám a netěsný spoj znamenal jen to, že se do spalin přisál vzduch. Nepříjemné pro účinnost, ale ne nebezpečné pro člověka v místnosti.

Kondenzační kotel má na spalinách ventilátor a tlačí je do potrubí přetlakem. Netěsný spoj se tím obrací naruby: neuniká vzduch dovnitř, ale spaliny do domu. Proto se u přetlakového provozu nesmí spoléhat na pouhé zasunutí dílu do dílu. Každý spoj má těsnicí kroužek a vložka musí být na přetlak dělaná, tedy s třídou P1 nebo P2 podle EN 1856-1 a EN 1856-2. Ve značení hledejte i písmeno W, které znamená mokrý provoz, tedy že komínu vlhko nevadí.

S přetlakem souvisí ještě jedna věc, na kterou se běžně zapomíná: šachta, ve které vložka vede, musí zůstat větraná. Mezerou mezi vložkou a zdivem proudí vzduch, který průduch vysušuje. Když se šachta nahoře i dole zaslepí, uzavře se v ní vlhkost a promáčené zdivo budete mít i s novou vložkou.

• Jakou třídu tlaku požaduje výrobce kotle, u kondenzačních kotlů to bývá P1
• Jestli je vložka značená W, tedy určená pro mokrý provoz
• Jestli má každý spoj vlastní těsnění, ne jen zasunutí do hrdla
• Kudy se do šachty dostane větrací vzduch dole i nahoře
• Kam poteče kondenzát z paty komína a kde je napojený odvod

U kondenzačních kotlů se dnes nejčastěji používá plastová vložka z polypropylenu, značená PPH nebo PPS. Na komín to zní podivně, ale spaliny mají 40 až 60 °C a plast tuhle teplotu snese s velkou rezervou. Teplotní třída takové vložky bývá T120, tedy do 120 °C. Plast je hladký, kondenzát po něm steče dolů místo aby stál ve spojích, nevadí mu kyselost a stojí méně než nerez.

Po nerezu saháme tam, kde plast nestačí. Typicky když má být průduch do budoucna použitelný i pro jiný spotřebič, když si to výslovně žádá výrobce kotle, nebo když vložka vede venkem po fasádě a musí snést mráz, slunce i vítr. Nerezovou vložku pro plyn volíme z jakosti, která odolá kyselému kondenzátu, ne z toho, co je zrovna nejlevnější.

Rozměr se řídí kotlem, ne tím, co se do šachty vejde. Běžný rodinný kondenzační kotel do 24 kW jede na průměru 80 mm, u větších kotlů a u kaskád v kotelnách bytových domů jsme na 110 nebo 125 mm. Ohebnou vložku volíme, když průduch v polovině výšky uskakuje, pevnou trubku tam, kde je šachta rovná a přístupná. V obou případech si nejdřív průduch změříme po celé výšce a projedeme ho kamerou.

Otvor pro napojení kouřovodu otevíráme sami a sami ho i zavíráme. Co kvůli komínu otevřeme, to sami zavřeme, včetně začištěné omítky kolem dvířek.

Plastová vložka patří jen ke kondenzačnímu kotli. Pro kamna, krb ani kotel na tuhá paliva se použít nesmí, tam jdou teploty spalin přes 300 °C.

Odkouření kondenzačního kotle řeší dvě věci najednou: odvod spalin ven a přívod spalovacího vzduchu ke kotli. Kondenzační kotle bývají v provedení uzavřeném vůči místnosti a vzduch si berou zvenku. Díky tomu netahají teplý vzduch z bytu a nepotřebují větrací mřížku ve dveřích.

Koaxiální odkouření je souosé, tedy trubka v trubce. Vnitřkem jdou spaliny ven, mezikružím se nasává čerstvý vzduch. Nasávaný vzduch se od spalin předehřeje a spaliny se naopak trochu ochladí, což kondenzačnímu kotli nevadí. Běžné rozměry jsou 60/100 a 80/125 mm a délky bývají omezené, u koaxiálu se počítá s krátkou trasou.

Dělené odkouření vede spaliny a vzduch dvěma samostatnými trubkami. Sáhneme po něm, když je kotel dál od komína, když se musí uhnout kolem krovu nebo když je odtah spalin dlouhý a koaxiál by ho neuvezl. Každé koleno navíc ubírá z povolené délky, proto se trasa počítá, ne odhaduje.

Vložka do stávajícího průduchu je varianta pro činžáky a starší domy. V šachtě vede plastová nebo nerezová vložka a spalovací vzduch se přisává mezikružím mezi vložkou a zdivem. Šachta tak funguje jako koaxiální systém ve velkém a v bytových domech je to nejčastější řešení.

Vyvést odkouření vodorovně skrz zeď je technicky nejjednodušší řešení a v bytech to často bývá jediná možnost. Pravidla pro to jsou ale přísná a posuzuje je projektant plynových zařízení, ne kominík ani topenář. Rozhoduje výkon spotřebiče, jeho provedení a to, kam přesně vyústění míří.

Sledují se odstupy od oken a dveří, od hranice pozemku, od chodníku a od míst, kudy běžně chodí lidé. Vyústění nesmí foukat sousedovi do okna ani na veřejný chodník v úrovni hlavy. U novostaveb v Jesenici nebo v Průhonicích, kde domy stojí blízko sebe a od plotu je metr a půl, se tohle zadrhne skoro pokaždé a odtah spalin nakonec stejně vede nad střechu.

Praktická věc, kterou do projektu nikdo nenapíše: z vyústění jde v zimě viditelný chuchvalec páry a s ním kapky kondenzátu. Na fasádě pod vyústěním se drží mokrý pruh, v mrazu namrzne dlažba pod ním a po pár sezónách je omítka jinak barevná. Když sousedovi končí odkouření dva metry od terasy, začne se ptát, kdo to povolil. Nad střechou ten problém nevznikne.

Odkouření na fasádu zakázané není, ale je vázané na podmínky a na výkon spotřebiče. Než ho někdo zazdí do stěny, chtějte to mít v projektu.

Když měníte spotřebič, mění se spalinová cesta, a to není formalita. Podle vyhlášky č. 34/2016 Sb. se revize spalinové cesty provádí před uvedením nové nebo upravené spalinové cesty do provozu a také po připojení spotřebiče jiného druhu nebo výkonu. Výstupem je výchozí revizní zpráva.

V praxi to znamená, že zpráva má být na světě dřív, než topenář kotel poprvé zapálí a než přijde stavební úřad. Bez ní se neuzavře kolaudace novostavby a chybí vám doklad do složky k dotačnímu programu i pro pojišťovnu, kdyby se cokoli stalo. Zpráva popisuje konkrétní spotřebič, takže ji nelze převzít od minulého kotle.

Projektant potřebuje vědět typ a výkon kotle, kde bude stát, jak daleko je od komína a jaká spalinová cesta je k dispozici. My k tomu přinášíme druhou půlku: skutečnou světlost průduchu po celé výšce, jeho stav z kamery a informaci, jestli je vůbec průchozí. Bez těch čísel se návrh dělá od stolu.

Nejhorší varianta, ke které jezdíme, vypadá takhle: kotel už visí na zdi, topenář ho namontoval a je pryč, průduch nikdo neproměřil a vložka se do šachty nevejde, protože se v polovině výšky odklání. Půl dne práce navíc a zbytečné nervy. Stačí zavolat před montáží kotle, ne po ní.