Nerezový komín: typy, jakost nerezu a co hýbe cenou

Když se řekne nerezový komín, myslí se tím ve většině případů takzvaný třísložkový komín. Uvnitř je nerezová trubka, po které jdou spaliny. Kolem ní je izolace z minerální vlny, obvykle 25 nebo 50 mm podle paliva a systému. Vnějšek tvoří druhý nerezový plášť, který drží tvar a chrání izolaci před vodou. Odtud i název dvouplášťový komín.

Izolace není kvůli tepelné ztrátě domu, ale kvůli funkci komína. Udržuje spaliny teplé po celé výšce, takže si komín zachová tah a nekondenzuje uvnitř tam, kde nemá. U venkovního vedení je to zásadní: neizolovaná trubka na severní fasádě v lednu spaliny ochladí během pár metrů a kouřovod začne kapat.

Nerezové komíny se skládají z dílů po metru a půlmetru, které do sebe zapadají a spojují se objímkou. Systém má i patní díl s odvodem kondenzátu, revizní T-kus, kotvicí prvky, dilatační spony a zakončení. Nic se neimprovizuje, díly jsou od jednoho výrobce a mají doklad k systému jako celku.

Jednoplášťová nerezová trubka je jen vložka, ne komín. Používá se tam, kde okolo ní zůstane něco dalšího: stávající zděná šachta, komínová tvárnice nebo instalační šachta v bytovém domě. Zdivo kolem plní roli izolace a vnějšího pláště. Právě takhle se vložkují činžáky v Praze, kde v jádru domu vede průduch po celé výšce.

Dvouplášťový komín má izolaci a plášť v sobě, takže může stát sám. To je verze, kterou stavíme venku po fasádě, ve stodolách a v halách bez šachty, nebo uvnitř domu tam, kde není žádný zděný průduch a stavět nový by znamenalo bourat stropy.

Rozhodnutí bývá jednoduché. Když v domě existuje průchozí šachta, jde se do ní. Když neexistuje, staví se dvouplášťový komín a řeší se jen to, kudy povede. Na chalupách na Benešovsku se často ukáže, že šachta sice je, ale vede k nefunkčnímu kotli na uhlí a v polovině výšky se zužuje na komínové dvířka. Pak vyjde levněji postavit nový komín venku než dva dny frézovat.

Nerez není jeden materiál. Pro plynové a peletové spotřebiče, kde spaliny kondenzují a kondenzát je kyselý, se používá nerez s vyšší odolností proti korozi, typicky s příměsí molybdenu. Pro kotle a kamna na tuhá paliva jde teplota výš, riziko je jinde a materiál se volí spíš na teplotu a na tloušťku stěny.

Tloušťka vnitřní trubky se u vložek pro plyn pohybuje kolem 0,5 mm, u komínů pro tuhá paliva bývá silnější. Silnější stěna vydrží víc mechanického čištění a lépe snese teplotní špičku při vyhoření sazí. Tam, kde se topí dřevem, se to vyplatí.

Systém má vždycky štítek se značením podle EN 1856-1 nebo EN 1856-2 a je dobré mu rozumět, protože z něj poznáte, na co komín je. Písmeno T s číslem udává nejvyšší teplotu spalin, P nebo N tlakovou třídu, W nebo D mokrý a suchý provoz, G nebo O odolnost proti vyhoření sazí. Komín T400 P1 W G unese víc než T120 P1 W O a taky jinak stojí.

• T s číslem: nejvyšší teplota spalin, například T120 pro kondenzační kotel, T400 pro tuhá paliva
• P nebo N: přetlakový, nebo podtlakový provoz
• W nebo D: mokrý provoz s kondenzátem, nebo suchý provoz
• G nebo O: odolnost proti vyhoření sazí, nebo bez ní
• Číslo za G: bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů v milimetrech

Fasádní komín vede po vnější stěně domu a přes střešní přesah nebo kolem okapu jde nad hřeben. Vyhrává tam, kde je kotel nebo kamna u obvodové zdi, kde je uvnitř plný krov, kde by komín skrz střechu prošel přesně mezi krokvemi nebo kde nechcete v obytném podkroví žádný prostup. Na hospodářské budovy, stodoly a přístavby se dělá skoro vždycky.

Vedení skrz střechu má smysl, když kotel stojí uprostřed dispozice, když je fasáda čerstvě zateplená a nikdo do ní nechce vrtat, nebo když by komín na uliční straně kazil vzhled domu. Uvnitř má komín teplo kolem sebe, což mu prospívá. Zaplatí se to složitějším prostupem střechou.

V Praze do rozhodování vstupuje ještě jedna věc: v památkových zónách a v ochranném pásmu se řeší i to, jak komín vypadá a odkud je vidět. Fasádní komín z leštěného nerezu na uliční straně domu na Hradčanech neprojde. Řešíme to černým lakovaným provedením a vedením na dvorní straně, kde ho z ulice nikdo neuvidí.

U dřevostaveb rozhoduje ještě odstup od hořlavých konstrukcí. Systém má na štítku uvedenou bezpečnou vzdálenost a tu je nutné dodržet u stěny, u krokví i u prostupu. Právě proto se u dřevostaveb častěji jde po fasádě, kde je situace přehlednější než mezi trámy.

Komín na fasádě stojí na patním nosníku, který se kotví do nosného zdiva, ne do zateplení. U zatepleného domu se kotvení protahuje izolací až do konstrukce a prostup se pak pečlivě dotěsňuje, aby v něm nekondenzovala vlhkost. Nástěnné objímky se osazují po vzdálenostech předepsaných výrobcem, obvykle po dvou až třech metrech.

Nerez při zahřátí roste. Šestimetrový komín se při plném provozu prodlouží o citelný kus a když nemá kam, začne tlačit do kotvení a do prostupu střechou. Proto se osazují dilatační prvky a objímky, které komínu dovolí pohyb ve svislém směru. Komín pevně přišroubovaný nahoře i dole je chyba, kterou poznáte podle prasklin kolem prostupu.

Dole komín končí patním dílem s odvodem kondenzátu. I u tuhých paliv se sráží voda, hlavně při rozdělávání a při dohořívání, a musí mít kam odtéct. Nad patním dílem sedí revizní T-kus s dvířky, kterými se komín kontroluje a čistí. Dvířka musí být přístupná, ne zakrytá skříňkou nebo zaskládaná dřevem.

Nahoře komín přesahuje hřeben tak, aby ho neovlivňoval vítr od střechy a od okolních staveb. Zakončení řešíme podle spotřebiče: krycí deska, stříška proti dešti, nebo volný výfuk tam, kde stříška vadila tahu.

Cena za stavbu komína se nedá říct od stolu, protože stejný metr komína může stát dvakrát tolik podle toho, kde a jak se staví. Nejsilněji do ní vstupuje výška, průměr a jakost nerezu, potom počet kolen a způsob, jakým se dostaneme nahoru.

Orientaci dáváme takhle: materiál izolovaného nerezového komína se na trhu pohybuje řádově v tisících korun za běžný metr a s průměrem a jakostí roste. K tomu jde montáž, kotvení, prostup a doklady. U běžného rodinného domu se celková částka za fasádní komín pohybuje v desítkách tisíc korun, u vysokého komína na bytovém domě jde výš.

Do rozhodování patří i to, co se ušetřit dá. Lešení je často zbytečné, ke komínu se u jednotlivé stavby dostaneme lanem. Kolena stojí peníze i tah, takže rovná trasa je levnější a funguje líp. A pokud stavíte dům, řekněte to dřív: komín naplánovaný do projektu je vždycky lacinější než komín dodělaný po kolaudaci.

Rozpětí berte jako orientaci z trhu, ne jako ceník. Konkrétní číslo řekneme až podle domu, výšky a přístupu, a řekneme ho dopředu.

Běžný fasádní komín na rodinném domě do výšky kolem osmi metrů postavíme za jeden až dva dny. Do toho se vejde kotvení, sestavení, prostup přes střešní přesah, oplechování a napojení spotřebiče. Delší to bývá, když se kombinuje s prostupem skrz střechu nebo když se musí něco vybourat a znovu zazdít.

U dřevostaveb v okolí Prahy počítáme s časem navíc. Prostupy se řeší přesněji, protože se hlídá odstupová vzdálenost od hořlavé konstrukce po celé délce, nejen v místě průchodu. Nestačí prostrčit trubku a zapěnit ji. Prostup se dělá s nehořlavým obložením a se zachovanou větranou mezerou tak, jak to má systém předepsané.

Kdo je blíž, ten jede. Do Prahy jezdíme oba, na Mladoboleslavsko a Benátecko bere stavby Jakub, na Prahu-východ, Prahu-západ a Benešovsko Tomáš. Na prohlídku před stavbou přijedeme a změříme, co je potřeba, ještě než něco objednáme.